Všechny vaše vydělané a uspořené peníze ztrácí na bankovním účtu vlivem inflace každým dnem svoji hodnotu. Řešením je najít nástroj, který je vůči tomuto jevu imunní. A tím nástrojem je podle nás Bitcoin. Spořte si do digitální měny, která není závislá na žádném centrálním systému. Vláda nemůže snižovat hodnotu neustálým tisknutím a přiléváním peněz do ekonomiky. Množství vytěžených bitcoinů bude konečné – 21 miliónů.
Bitcoin je globální internetové platidlo, o kterém jste již jistě slyšeli. Existuje teprve pár let, ale i za tak krátkou dobu zažil mnoho. Může ho používat kdokoliv na světě, avšak nikdo ho neovládá a žádný jedinec ho nedokáže změnit.
Popsat ho v pár větách rozhodně není snadné. Bitcoin totiž není podobný ničemu známému.
Představte si to asi tak, že znáte jen poštu a noviny, přičemž někdo za vámi přijde s tím, že existuje zařízení, které dokáže přenést informace na druhý konec světa rychlostí blesku – a to vše na neviditelných vlnách letících vzduchem.
Pravděpodobně nejpřesnější vysvětlení by bylo:
Jedná se o decentralizovanou, transparentní a svobodnou platební síť, do které se může připojit každý.
Internet je pravděpodobně nejbližší příbuzný. Dvojče se stejnou myšlenkou, velmi podobným fungováním, avšak s jiným cílem. Jestliže je internet nástrojem pro svobodný pohyb informací, Bitcoin umožňuje volný přesun hodnoty – globálně a bez omezení. Pojďte se nyní podívat na to, co přesně Bitcoin je, jak funguje a jak ho i vy můžete využít ku prospěchu svému.
Příběh Bitcoinu a jedna velká záhada
Hypoteční krize v roce 2008 se stala jednou z nejhorších, jaké svět zažil. Byla způsobena vznikem složitých finančních derivátů, lží a hamižností. Její dopad pocítili jednotlivci, firmy, ale i velké bankovní domy – a to po celém světě.
Uprostřed chaosu se zrodila myšlenka svobodných peněz, se kterou přišel Satoshi Nakamoto.
Do dnešního dne známe pouze tento pseudonym. Nikdo netuší, jestli byl Satoshi muž, žena, nebo skupina lidí. Objevily se i teorie, že by mohlo jít o výtvor nějaké státní služby. Důležité je, že pro samotnou myšlenku není identita tvůrce vůbec podstatná. Po nějaké době provozu se kolem Bitcoinu vytvořila komunita nadšenců, kteří pokračovali s vývojem a Satoshi Nakamoto se stáhl z veřejného prostoru.
Nikoho od té chvíle nekontaktoval a pravděpodobně nikdo nezná pravdu o jeho identitě. Zůstaly po něm pouze staré příspěvky na fórech a bitcoinové adresy.
Odchod byl poslední dar z rukou tvůrce. Bitcoin se díky tomuto kroku zbavil své poslední slabiny – hlavy, která vše řídí. Není žádná centrála, žádná postava ve vedení či vynálezce, nelze nikoho zavřít do vězení či jinak potrestat. Stejně jako internet. Zničit se dá pouze tak, že zmizí všichni uživatelé.
Bitcoin tím získal také svůj mýtus – o zrození a tajemném zakladateli.
Můžeme si myslet cokoliv, avšak takové tajemství dokáže zvrátit dějiny.
“Dej mi zbraň a vyloupím banku. Dej mi banku a vykradu celý svět.” – Tyrell Wellick
Peníze se prolínají s naším životem každý den. Jsou pravděpodobně nejpoužívanější vynález na světě, a přesto jim rozumí jen hrstka lidí. Bez pochopení peněz se Bitcoin může zdát jako naprostá zbytečnost.
Jestliže chceme rozumět smyslu nástroje, potřebujeme nejprve znát problém, který se snaží vyřešit.
Historie peněz
Jako civilizace jsme za těch pár tisíc let udělali ohromný skok snad ve všech směrech. V dopravě se nám povedlo překonat prázdnotu vesmíru, začínáme pěstovat orgány ve zkumavkách a obecně jsme dokázali vylepšit život v podstatě každého z nás.
Velkou proměnou ale prošly i peníze – jedna z nejstarších technologií našeho světa.
Postupný vývoj peněz znázorněný na časové ose
Strasti barteru
Úplně nejprimitivnějším způsobem obchodu je barter – výměna zboží za zboží. Já ti dám pět banánů a ty mi dáš rybu. Prosté a jednoduché. V malých skupinách to funguje vcelku dobře, avšak jakmile se počet lidí rozroste, začnou se objevovat problémy.
Každý jistě znáte pohádku o kohoutkovi a slepičce. Kohoutkovi se zasekne zrníčko v krku a potřebuje vodu. Slepička se jí snaží sehnat ze všech sil, nicméně v cestě jí stojí barter. Jehlu za štětiny, štětiny za látku a takto by se dalo pokračovat do nekonečna. Zatímco její druh lapá po dechu, barterový obchod slepičku zdržuje.
Realita je úplně stejná – barter je jednoduše extrémně neefektivní a dusí pokrok – a tak vznikly první peníze.
Přijímáš mé oblázky?
Nějaký druh peněz můžeme najít snad v každé civilizaci. Zajímavé pak je, že pokaždé budou mít relativně stejné vlastnosti.
Budou vzácné – obyvatelstvo nemůže snadno zvýšit jejich počet.
Obecně přijímané – platí s nimi všichni v oblasti, tedy nahrazují barter.
Trvanlivé – nerozloží je čas.
Vždy se mění forma, nicméně charakteristiky zůstávají stále stejné.
Oblast v horách bude pro platby využívat složitě získané mušle z moře, ostrovní obyvatelstvo začne platit speciálními kruhovými kameny, jenž váží několik tun a jejich doprava na ostrov je extrémně pracná.
Tzv. Rai stones - platidlo civilizace na ostrově Yap
Takové peníze se dají použít v lokálních podmínkách. Lidé je znají, věří jim, všichni v oblasti s nimi obchodují.
Pokrok však pokračuje a setkání několika civilizací znamená tření.
Když už se svět dostatečně zmenšil, nevyhnutelně došlo ke střetu národů. Většinou vojensky, postupně i obchodně.
Pokud by měla každá vesnice svou měnu, bude stačit relativně malý počet společenstev a dostaneme se zpět k barterovému obchodu – pouze ve větším měřítku.
Přišel tak čas na otázku: Co se vyskytuje relativně všude na světě? Co je dostatečně vzácné a trvanlivé?
Zlato a bimetalismus
Drahé kovy se ukázaly jako perfektní řešení. Zlato je velmi cenné, globálně známé, je stále složitější na získání a nekazí se. Vzhledem ke svým perfektním vlastnostem má ale také ohromnou hodnotu – to může být problém. Dovedete si představit, že půjdete do obchodu pro bochník chleba a budete muset oškrabávat zlatou cihlu?
Nejstarší zlatá mince
Kromě tří výše zmíněných vlastností peněz se nám objevuje další – tou je dělitelnost.
Zlato už moc rozdělit nedokážeme. Adoptovali jsme tak další prvek – stříbro.
Stříbra je oproti zlatu podstatně více, zub času se na něj zvládne podepsat rychleji a v lidských očích má tak přirozeně menší hodnotu. Je ideální pro malé platby.
Příkladem může být 100 stříbrných za 1 zlaťák.
Tímto krokem jsme přešli k tzv. bimetalismu.
Centralizace bankovnictví – dobrý pomocník, nejhorší pán ze všech
Každému je jistě jasné, že lidská vynalézavost nezná mezí. Okořeňte to trochou sobeckého zájmu a máme tu perfektní prostředí pro inovace.
Lidé se ale také rádi zbavují odpovědnosti.
Když máte bohatého člověka, který musí všechno zlato schovávat doma pod polštářem a stresem mu šedne celá hlava, co jako podnikatel uděláte? No přece mu ulehčíte od trápení a zlato mu za poplatek pohlídáte.
První banky sloužily jednoduše jako úschovny zlata. Velký trezor a silná ochranka byly zárukou bezpečnosti. Každý mohl mít jistotu, že o jeho bohatství bude postaráno.
Založením bankovních institucí jsme se ale dali na cestu centralizace peněz.
Zde začíná doba temna.
Peníze za poukázky
“Nyní se stávám smrtí, ničitelem světů.” – Robert Oppenheimer
Přes všechna svá pozitiva mají kovy jednu zásadní nevýhodu – jsou velmi složité a nákladné na přepravu.
Chytrý bankéř tak dostal další příležitost.
Kdykoliv ke mně lidé uloží zlato, dostanou výměnou za to papír s příslibem jeho vrácení.
Tímto krokem jsme přešli od zlata k penězům, které byly zlatem kryté. Když jste v bance odevzdali certifikát ke zlatým mincím, bylo vám vyplaceno přesně dané množství.
Kromě úschovy zlata banky poskytovaly také další důležitou službu – půjčky. Dokud se obchodovalo se zlatem, banka měla možnost půjčovat pouze do té doby, dokud měla co. Jakmile se však všechno zlato uloží do schovaného trezoru, do kterého nikdo nevidí a lidé obchodují v “derivátu” zlata (poukázkách na zlato), proč by banka nemohla půjčovat více poukázek, než skutečně vlastní? Nikdo do trezoru nemůže a bance nikdo nedokáže, že skutečně podváděla.
Odpověď je prostá – samozřejmě že to bankovní instituce dělaly. Vlastně to provádí dodnes.
Fiat měny – konec dobrých peněz
Půjčování “nepodložených” peněz už bylo jen krůčkem od toho, aby se celé spojení mezi nimi a zlatem přerušilo. Zlatý standard, jak se tomuto podložení říkalo, skončil v roce 1971 za vlády prezidenta Nixona.
Tímto krokem jsme definitivně přešli na nepodložené, ničím nekryté peníze – fiat měny. Také se díky tomu zrodilo bankovnictví, jak ho známe dnes.
Možná se teď ptáte, jaký je problém v penězích, které “za nic nestojí”. Používáme je přece každý den. Jako vždy, nástroj za nic nemůže, to lidé jsou strůjci zla.
Dnešní měny:
- jsou ovládané centrální bankou,
- jsou silně napojené na stát,
- mohou je vytvořit jak centrální banky (především v podobě hotovosti), tak komerční banky (v podobě vytvoření dluhu – když vám banka půjčí peníze, které nemá, pak tvoří nové jednotky ze vzduchu).
Pro koho je takový systém nejlepší? Pro koho je naopak zkázou?
Když jste stát, je pro vás takový systém skvělý. Můžete dělat nerozumná rozhodnutí a investice, zvládnete překonat roky deficitu a vždy se můžete spolehnout na to, že nově vytištěné peníze váš schodek zaplatí za cenu dluhu, který už nikdy nezplatíte. Není to skvělé perpetuum mobile?
Pokud jste banka, business se v podstatě dělá sám. Každý si chce půjčovat, přičemž váš jediný problém je shánění zákazníků (pamatujte, že banka půjčuje peníze, které nemá). Veškerý strach vás jako banku přejde tehdy, když si zajistíte pozici na seznamu “tzv. Too Big to Fail”. Centrální banka vás vytáhne z problému, jelikož váš krach by mohl ohrozit stabilitu tohoto systému postaveném na lžích – a to i ve chvíli, kdy bude chyba na vaší straně.
Představte si, že jste obyčejný člověk. Všechny nově natištěné peníze jdou firmám za drobný úrok (vy máte samozřejmě spotřební úvěr za 10 %), přičemž společnosti začnou za nové peníze nakupovat zboží. Co se stane při vyšší poptávce bez zvýšení nabídky? Začne růst cena – inflace. Vy jste však stále obyčejný člověk. Inflace požírá vaše úspory, váš plat zůstává relativně stejný a pokud se bojíte rizikových investic či podnikání, nemáte v podstatě žádné vyhlídky na zlepšení finanční situace.
Jestli jste se někdy zamysleli nad tím, proč bohatí bohatnou a chudí chudnou, je to jedním z důležitých faktorů inflace – pomáhá dlužníkům a okrádá zodpovědné. Doslova zamezuje tvorbě úspor.
Koukněme se ještě na jeden příklad – válku. Takový konflikt je velmi nákladná věc. V době zlatého standardu by musel stát na armádu našetřit, přičemž jakýkoliv dlouhodobější konflikt by končil prázdnou státní kasou. Jak je to dnes? Státy žádnou kasu nemají. Co ale mají je hodnota měny – úspory lidí. Díky nepodloženým penězům je stát schopen vytvářet peníze až do té chvíle, než jako kyselina rozežere celou svou měnu pomocí tištění peněz a následné inflace. Pak stačí udělat měnovou reformu a cirkus funguje dál.
Nepřijde vám divné, že technologie se stále vyvíjí, jsme schopni vyprodukovat větší množství všeho za menší peníze, nabídková strana rovnice se pořád rozrůstá, ale ceny jdou stále vzhůru? Kdo za to asi může?
Teorie peněz je extrémně složitá. Často ji nechápou ani lidé z oboru. Ekonomické smýšlení se také rozděluje na více směrů. Jeden z nich zastává spíše fiat měny a státní pomoc, ten druhý naopak tíhne zpět ke zlatému standardu a odpovědnému přístupu všech účastníků trhu. Nedá se říct, že by byly nekryté peníze čistým zlem. Zbraň se taky dá použít na obranu.
Bohužel jsme jen lidé, které žene především vidina zisku a sobecký zájem. Ten je mnohem silnější než zodpovědné chování. Nekryté peníze v rukou státu jsou jednoduše příliš velké lákadlo a není se tak čemu divit, že je pro své potřeby používá ve velkém. Celá teorie státu a nestátní společnosti je ale na úplně jiné téma. Důležitá je jiná věc.
Dnes už máme možnost z tohoto systému vystoupit a znovu vlastnit něco, co je pevně omezené na množství, nikdo to neovládá a pravidla jsou stejná pro všechny – pro prezidenta i kadeřnici.
Asi je vám jasné, kam tímto směřujeme. Je čas na plán B.
Stále vás zajímá, jak může taková věc pracovat? Pojďme se na to společně podívat. V základu je to velice jednoduchý systém. Jeho jediný problém je v tom, že se vymyká principům, které v dnešním světě známe.
Fyzická věc v digitálním světě
Málokdo si uvědomuje vlastnosti našeho fyzického světa. Každý reálný objekt, jako třeba telefon, auto nebo celé město, se vyznačuje jednou specifickou věcí: existuje přesně jeden na přesně daném místě v konkrétní čas.
Když vám dám jablko do ruky, můžete si být skoro 100% jistí, že ovoce držíte a vlastníte. Odprostíme-li se od různých teorií, stalo se jednoduše to, že já jsem o jablko přišel, zatímco vy jste šťavnaté ovoce nabyli.
Dá se něco takového napodobit i v digitální podobě?
Když budu mít na počítači svůj portrét a pošlu vám ho, jedná se o úplně jinou operaci než výše. Digitální prostor vytvořil naprosto identickou kopii a vy jste ji dostali. Najednou existují dva originály a zároveň dvě nerozlišitelné kopie. Až s příchodem Bitcoinu bylo možné takový problém vyřešit.
Decentralizovaná databáze
Bitcoin je ve své základní podobě pouze databáze transakcí, či jinak řečeno – účetní kniha. Po jednotlivých adresách se pohybují jednotky bitcoinu a do knihy se zapisují údaje. Portrét či digitální soubor v podobě bitcoinů tedy máme. Jak ale zajistíme, že bitcoin A existuje pouze na jednom místě?
Stará účetní kniha
Řešení je až směšně jednoduché – dáme účetní knihu všem. Jestliže každý z účastníků sítě ví o všech jednotkách, pak se nemůže stát žádný podvod. Když bude skupina lidí o 100 členech a jeden z nich bude lhát či podvádět, 99 zbylých má okamžitě možnost vše překontrolovat a padoucha odhalit.
Lze se dohadovat o tom, že podvodník může ostatní přesvědčit o své pravdě. Pokud ale tato nová pravda znamená ztrátu hodnoty pro ostatní, jaký by měli důvod k toleranci takové lži? Rovnou jí smetou ze stolu.
Bitcoin ve skutečnosti řeší problém zvaný double spend
Double spend (dvojité utrácení) je případ, kdy vezmeme peníze a zaplatíme s nimi po té, co už jsme je jednou utratili. Reálně se jedná o situaci s počítačovým souborem - fotografií, videem nebo dokumentem. Někam jsme ho odeslali, nicméně stále máme kopii a můžeme jí odeslat znovu.
Vžijte se do kůže podnikatele. Přijmete zakázku, dostanete zaplaceno předem a spokojeně odešlete zboží. Zanedlouho poté ale zjistíte, že příchozí peníze jsou falešné. Jak vyřešíte, že zboží už jste poskytli a zaplaceno vám nebylo? Na druhé straně je útočník s penězi i vaším majetkem. V malých částkách se nejedná o nic hrozného. Co při kontraktu za 100 milionů?
Díky decentralizaci účetních knih můžeme něčemu takovému zabránit. Satoshi Nakamoto vyřešil úlohu, nad kterou si matematici lámali dlouhou dobu hlavy. Technologii blockchain aplikoval právě u nápadu digitálních a nezávislých peněz - u Bitcoinu.
Zásadní vlastnosti Bitcoinu
Genialita Bitcoinu spočívá i v jeho jednotlivých vlastnostech. Pojďme se si je popsat.
Omezený počet jednotek - vždy bude jen 21 milionů jednotek - jednotlivých bitcoinů. Nikdy se jejich počet nezvýší. Proč to tak bude a jak je toho možné reálně docílit si povíme v sekci o těžbě.
Odolnost sítě proti vnějšímu napadení - zničit Bitcoin je stejně obtížné, jako kdybychom se snažili zabít internet. Museli bychom napadnout každý server, každý počítač na světě. Bitcoinu stačí, aby někde existovala byť jen jediná účetní kniha a obnoví se. Dokonce už dnes i vesmírem létá družice vysílající blockchain (účetní knihu).
Odolnost vůči vnitřnímu útoku - pokud nemůžete překonat hradby silou, pak musíte využít jiné taktiky. Bitcoin je naprosto otevřená síť a může se do ní zapojit každý. Avšak také je to perfektní přímá demokracie se systémem brzd a protivah. Aby prošla změna pravidel, musí se na tom shodnout většina sítě. Nezáleží na množství bitcoinu a do určité míry ani na velikosti majetku obecně - každá účetní kniha má pouze jeden hlas a účastníci sítě rozhodně nepůjdou od lepšího k horšímu.
Dělitelnost jednotek - pokud by byly bitcoiny nedělitelné, dopadly by jako zlato, tedy naprosto nevhodné pro běžné platby. Chtěli byste v místní večerce odlupovat kousky své zlaté cihly? Naštěstí se dá každý bitcoin rozdělit na dalších 100 milionů jednotek nazývaných satoshi. Nemusíme tedy ani kupovat, ani prodávat po jednotkách, za útratu v obchodě zaplatíte třeba platbou o velikosti 0,000024 BTC.
Neměnnost transakcí - transakce v síti jsou po zapsání do blockchainu stejně trvalé, jako kdyby jste je vytesali do kamene. Nedají se změnit, nedají se vrátit, nelze je přepsat ani jinak znehodnotit. Proč to tak je si povíme v kapitole o těžbě.
Anonymní, a přesto transparentní - tzv. pseudonymita je skvělá věc. Jednotlivé adresy jsou volně viditelné a každý zvládne ověřovat jejich validitu a množství převáděných jednotek. Zároveň k nim ale není navázané jméno a v ideálním případě zůstává uživatelova identita skrytá. Soukromí není zločin - je to základní lidské právo.
Jistě už jste někdy slyšeli o tom, že se bitcoin těží. Je to přesně tak. Těžba je v bitcoinovém ekosystému stejně důležitá, jako existence distribuované sítě účetních knih.
Zajišťuje totiž nezměnitelnost historie.
Abychom však vůbec něco takového pochopili, musíme začít s vysvětlením bloku a samotného blockchainu.
Bitcoinový blockchain
Slovo “blockchain” už jsme zmínili výše. Jedná se o účetní knihu, tedy zápis všech světových transakcí na jednom místě, rozdělených do bloků. Jednotlivé bloky jsou jako stránky, na které se transakce postupně zapisují.
Jeden blok se skládá ze tří částí:
1) zašifrované číslo předchozího bloku,
2) výpis transakcí v tomto bloku,
3) anonce, jakýsi náhodný kód.
Kromě prostřední položky tato slova moc neříkají. Po pár řádcích to ale bude naprosto jasné. Pojďme na to od začátku - od prvního bloku.
První blok
Těžař vezme transakce a vloží je do bloku. Následně přidá nonce (náhodný kód) a vytvoří tak nějaký košík dat. Tento souhrn prožene hashovacím algoritmem, který všechny údaje přeloží do kódu s určitým tvarem.
Tato operace je deterministická. Znamená to, že při stejném vstupu vyjdou vždy stejné údaje, avšak stačí změnit jediný symbol a celý řetězec bude úplně jiný. Zároveň nejde postup obrátit. Z hashe tedy nejdou získat počáteční údaje.
Cílem těžaře je najít hash s určitým tvarem. Jak už víme, obráceně se proces udělat nedá a jelikož těžař nezná potřebná data (zná však správný výsledek), musí jednoduše algoritmus vyzkoušet. Pokud mu vyjde špatný tvar hashe, změní nonce, přidá transakce a proces se opakuje. Nonce bude měnit až do té doby, než algoritmus ukáže správný tvar hashe.
Hash může vypadat například takto: 000000000019d6689c085ae165831e934ff763ae46a2a6c172b3f1b60a8ce26f
Když se mu povede trefit správný soubor dat a hash, uzamkne transakce do bloku, napojí je na blockchain a začne pracovat na řešení nového bloku. Kromě transakcí a nonce k němu na začátek přidá ještě hash předchozího bloku. Díky tomu jsou na sebe bloky a transakce napojené a vzniká souvislý blockchain.
Můžeme vidět všechny tři položky - Proof of work (neboli důkaz prací - zde dosazujeme nonce), hash předchozího bloku a transakce.
Jak funguje těžba
Jak už jste si asi zvykli, svět kolem kryptoměn je plný složitostí. Pojďme si ale těžbu shrnout do pár vět, aby ji pochopil i laik.
Těžař vezme soubor transakcí, které uživatelé Bitcoinu posílají a které čekají na své potvrzení. K nim přidá hash předchozího bloku a tzv. nonce (náhodný číselný kód). Vše spojí a pomocí algoritmu data převede na hash, neboli šifru zdánlivě náhodných písmen a čísel.
Jestliže má výsledný hash správný tvar, napojí jej na blockchain a cesta pokračuje k dalšímu bloku. Pokud je však hash špatný, těžař zkusí jiné číslo nonce a tento proces opakuje. Stále dokola.
K čemu těžba slouží
Mohli bychom to zkrátit jen na jedno slovo - zabezpečení. Samo o sobě to ale moc neříká.
Bitcoinový blockchain má z pohledu těžby několik pravidel:
- každý blok se musí v průměru řešit 10 minut
- bloky mají omezené místo na 1 MB
- pokud je blockchain historie transakcí, pak může platit jen a pouze jedna historii
- bod výše je zajištěn tak, že za validní se považuje ten nejdelší řetězec ze všech
Teď už zpět k významu těžby. Nejlépe to bude vidět na příkladu.
Řekněme, že jste útočník, který chce změnit historii a přepsat transakci, která se stala 10 bloků zpět. Dokážete sami odvodit, co vše vám stojí v cestě?
Aby se vám něco takového povedlo, musíte změnit transakci a vytěžit všechny následující bloky. Co to znamená? Že váš jeden počítač musí udělat stejně práce, jako dělal celý zbytek sítě a ještě o něco navíc, abyste dokázali vytvořit nejdelší řetězec.
Jinak řečeno, jestliže chcete něčeho takového dosáhnout, musíte disponovat větší výpočetní silou, než jakou má v danou chvíli celý zbytek bitcoinové sítě. Reálně proti vás stojí možná miliony specializovaných zařízení - vy budete muset vlastnit dokonce vyšší počet a platit stejné více elektřiny.
Všechna výpočetní síla sítě stačí pouze na to, aby se v průměru povedlo najít řešení bloku každých deset minut. Takto obtížný je to úkol. Každý ze strojů stojí proti vám. Už vám dochází ta síla?
Graf vývoje výpočetní síly sítě
Je to jako závod o stavbu pyramid. Vítěz dostane odměnu, poražený musí celou pyramidu srovnat se zemí (zbytečně přijde o vynaložené zdroje). Vy můžete mít počítač, dokonce i halu strojů. Soupeříte ale celým Egyptem a ten bude vždy rychlejší než vy.
Proč někdo těží
Kapitalismus je systém, který perfektně využívá sobecké zájmy k tomu, aby obohatil celou společnost. V Bitcoinu tomu není jinak.
Za úspěšné vyřešení bloku získává těžař odměnu - nově vytěžené bitcoiny a transakční poplatky. Jestli vám teď zajiskřilo v očích, můžeme vás uklidnit. Pro většinu lidí je těžba ekonomicky spíše ztrátová. Největším nákladem je elektřina, po ní extrémně drahé a rychle stárnoucí vybavení. Těžaři v podstatě majoritní část odměny utratí na pokrytí nákladů.
Nově vytěžené bitcoiny říkáte? Však bitcoinů je jen omezené množství. To jste nám lhali?
Bitcoinů skutečně bude jen 21 milionů. Na toto číslo se však dostaneme zhruba až v roce 2140. Při vzniku kryptoměny získávali těžaři za každý blok 50 jednotek. Každé čtyři roky se odměna dělí na polovinu - tzv. půlení.
Z 50 je 25, z 25 zbude 12,5… dnes získávají těžaři “pouhých” 6,25 bitcoinu a transakční poplatky k tomu. Jednoho dne už číslo nepůjde vydělit. Tvorba nových coinů se zastaví a odměna za bloky se bude skládat už jen z vybraných poplatků za transakce.
Mining Difficulty Adjustment
K těžbě neodmyslitelně patří i úprava obtížnosti. Je to jedno z klíčových vylepšení, které Satoshi Nakamoto do protokolu vložil a pravděpodobně tak zajistil jeho přežití.
Zpět k příkladům.
Při vzniku Bitcoinu těžil jeden počítač každý blok 10 minut. Co když zapojíme i druhý stroj? Logika je jasná: 2x vyšší výpočetní síla znamená 2x menší čas na těžbu - tedy 5 minut. To stejné platí pro jakýkoliv počet zařízení.
Za normálních okolností by to nebyl problém, ale pro Bitcoin by to byla smrt. Jestliže se blok vytěží za 10 minut a má velikost zhruba 1 MB, bude se účetní kniha rozrůstat v průměru o 70 GB ročně. Jedná se o rychlost, se kterou může držet krok téměř každý. Přeci jen se disky stále zvětšují a zlevňují. Stačí, aby se čas snížil na 1 minutu (deset stejných počítačů) a teoreticky se vyhoupneme na 700 GB ročně - plus samozřejmě celý dosavadní blockchain.
Netrvalo by to dlouho a provoz Bitcoinové účetní knihy by byl možný pouze ve velkých datových centrech. Ta by mohla síť ovládat a po nezávislosti a svobodě by byla veta.
Také by byl pravděpodobně problém s validací. Aby uživatelé (účetní knihy) mohli transakci překontrolovat a většinově odsouhlasit, musí se nejprve k potřebné většině dostat. 10 minut je dostatečný čas, co ale 10 sekund? Zde už se můžeme bavit o naprostém pádu celé sítě.
Mining Difficulty Adjustment nastupuje na scénu a situaci řeší velmi jednoduše. Náročnost těžby se bude upravovat tak, aby byl každý blok řešený v průměru 10 minut. Validace transakcí bude mít dostatečný prostor a blockchain bude růst relativně podobným tempem. Naprosto jednoduché a neskonale elegantní.
Vybavení těžařů
Mining je komerční záležitost. Když už se nedá rozšiřovat horizontálně (navýšením počtu počítačů), musí se pokrok ubírat směrem vertikálním - vyšší efektivita. Technologický vývoj je rychlejší než kdy dřív.
První bitcoiny bylo možné těžit na procesorech stolních počítačů. Když už bylo soutěžících o odměnu příliš, bylo výhodné nakoupit grafické karty - jsou jednoduše rychlejší. Specializace se ale nezastavila ani zde.
Dnes těžba probíhá na zařízeních, která se nazývají ASIC minery.
Tyto počítače mají jedinou funkci - s maximální efektivitou zkouší náhodný nonce a řeší blok. Nic jiného neumí, avšak tuto práci zastávají dokonale. V podstatě už nemá cenu provozovat těžbu na čemkoliv jiném, neboť se to nevyplatí.
Je to jako závod o stavbu pyramid. Vítěz dostane odměnu, poražený musí celou pyramidu srovnat se zemí (zbytečně přijde o vynaložené zdroje). Vy můžete mít počítač, dokonce i halu strojů. Soupeříte ale celým Egyptem a ten bude vždy rychlejší než vy.
Takto může vypadat ASIC miner.
Pár slov k energetické náročnosti těžby
Bez zmínky o spotřebě by se nejednalo o pořádný článek.
Data jsou jasná - Bitcoin spotřebovává velké množství elektřiny. Záměrně neříkáme slova jako “příliš”, neboť kdo může něco takového rozsoudit?
Ano, Bitcoinová síť, respektive svobodní podnikatelé spotřebovávají na těžbu více elektřiny, než kterou mnohdy spálí celé státy. Je to však špatně? Co když vám povíme, že sušičky v USA spálí více elektřiny než Bitcoin? Nikdo nemluví o tom, že bychom měli vypnout obrazovky a jít na čerstvý vzduch v zájmu šetření. Necítíte lehký odér pokrytectví?
Zatímco televize nabízí špatné telenovely a nikdo si na ně nestěžuje, Bitcoin má potenciál na změnu a náhradu celého finančního odvětví a státního aparátu - k lepšímu. Už dnes ho využívají lidé po celém světě a zejména ti, kteří jsou v mnohem horších situacích, než si lidé v Evropě dokáží připustit. Mají možnost uspořit nějakou hodnotu v bitcoinu, zatímco vedle toho jejich měna zažívá 40% inflaci. Více než miliarda lidí nemá přístup k bankovním službám - dnes už jim stačí jen smartphone a Bitcoin.
Spotřeba elektrické energie Bitcoinu
Bitcoin rozhodně není zbytečný a i kdyby se takovým stal, máme nějaké právo rozhodovat o tom, co budou lidé se svými penězi/elektřinou/vybavením dělat? Máme více rozumu než oni? Rozhodně si to mnohdy myslíme.
Předešlá témata byla naprosto teoretická. Zaměřme se teď na praktické věci, se kterými se setká každý uživatel. Začněme seedem.
Seed
Seed se skládá z 12 nebo 24 anglických slov. Tato slovní kombinace je naprostým základem pro práci s celou sítí. Odvozují se z ní totiž všechny přístupové údaje k našim adresám a bitcoinům.
Privátní a veřejné klíče
Pomocí algoritmu se dá seed převést do tzv. privátního klíče, který má k sobě i klíč veřejný.
Veřejný klíč je v zásadě naše adresa, kterou si může prohlédnout každý. Adresu zadáváte vždy při odesílání kryptoměny.
Příklad veřejného klíče: 02718279eb0940958ca718bf905690a9e8b0201086262907245cb8f70e030ebc8e
Privátní klíč si pak můžeme představit jako podpis, díky kterému můžeme nakládat s prostředky na adrese. Držitel má plný přístup k bitcoinům na přiřazené adrese.
Příklad privátního klíče: E9873D79C6D87DC0FB6A5778633389F4453213303DA61F20BD67FC233AA33262
Jak to tedy celé funguje?
Při tvorbě nové peněženky vám systém vlastně tvoří seed. Jelikož i zde funguje deterministický proces (určitý soubor dat převedený algoritmem bude mít vždy stejný výsledek), ze seedu se vždy vytvoří stejné veřejné a privátní klíče.
Příklad seedu: witch collapse practice feed shame open despair creek road again ice least
To znamená jedinou věc:
Kdokoliv se seedem si může s prostředky dělat cokoliv dle libosti.
Výše popsaná vlastnost se dá využít různě.
Jestliže máte zapsaný seed a vaše peněženka se smaže či ztratíte zařízení, nemusíte se ničeho bát. Stačí seed vzít a vložit ho do jiné peněženky. Ta vás znovu připojí do sítě a dá vám přístup ke kryptoměnám.
Jednotky totiž nejsou uložené na peněženkách. Jsou to pouze záznamy v distribuované síti. Přístup k nim máte díky vašemu seedu, který peněženka drží.
Pak je tu ta stinná stránka věci. Seed může využít každý. Kdokoliv, komu se dostane do rukou váš seed, má stejná práva jako vy. Může vás okamžitě okrást.
Seed si musíte střežit jako oko v hlavě. Nikomu ho neukazujte, nikam ho nefoťte a ani nenahrávejte. Nejlepší úložiště je offline - kousek papíru, kovová destička.
Jak probíhá Bitcoinová transakce
Jestliže jste dočetli až sem, průběh transakce už pro vás nebude ničím složitým.
Když takovou transakci odešlete, jako první se dostane k nodům - uživatelé, kteří udržují účetní knihu. Ti prověří adresy a transakce. Jakmile se shodne nadpoloviční většina, transakce je zařazena do tzv. mempoolu.
Mempool si můžeme představit jako čekací listinu pro transakce před zanesením do blockchainu a potvrzením. Odtud už přebírají práci těžaři.
Pamatujete si na přirovnání k účetní knize? Blok je jako jedna její stránka. Stejně jako fyzický papír, i blok má omezené místo - 1 MB. Všechny transakce se do něj tedy nevejdou. Situaci řeší volný trh.
Jednotlivé transakce spolu soutěží o místo v bloku pomocí poplatků. Jelikož těžaři chtějí vydělat co nejvíce, první do bloku se dostanou transakce s nejvyšším zaplaceným poplatkem.
Typicky se jedná o velké částky a platby za zboží, které musí být vyřízené co nejdříve.
Těžaři mají následně jednoduchou práci. Vezmou seznam nabízených transakcí, seřadí ho od nejvyššího poplatku po nejmenší a někde udělají čáru. Pokud se transakce vejdou všechny, pak není problém. Při větším zájmu ale některé zůstanou v mempoolu až do uvolnění místa v dalších blocích.
Zbytek už jsme si vysvětlili při těžbě. Těžař blok vyřeší a napojí ho na blockchain. Teprve až tímto krokem se transakce stane skutečně platnou.
Průběh transakce - odeslání, validace a shoda sítě, připojení na blockchain
Bitcoin je naprosto úžasný kousek technologie, která má potenciál na změnu celého světa a přemýšlení lidí. Na pochopení rozhodně není jednoduchý, nicméně problém spočívá spíše v jeho naprosté odlišnosti.
Porozumět Bitcoinu může zabrat nějaký čas. Složení celé stavebnice vyžaduje soustředění, otevřenou mysl a chuť (samozřejmě také pár hodin času).
Bohužel se tento proces nedá nijak urychlit. To by vás však nemělo zastavit.
Díky Bitcoinu můžeme znovu objevit svobody, které už jsme dávno ztratili, případně ty, o které postupně přicházíme.
Zanecháním emailu souhlasím se zasíláním novinek na uvedenou emailovou adresu v souladu s podmínkami ochrany soukromí.
